Požáry ve Zvánovicích a okolí

(výpis z požární knihy SDH a obecní kroniky)

1890

2. srpna shořela číslo pop. 8 a 40, celkem 4 budovy.

18.prosince vyhořel Svoboda

1891

5.ledna vyhořel hostinec č.p. 24 a k tomu dva domky.
4. března vyhořel Jan Pác č.p. 57 o půlnoci a za velikého větru.
3.října vyhořelo č.p. 7 - Jan Zámyslický a č.p. 8 - Zemanovo.

1900

23.září vypukl požár v č. 79, ač všemožným způsobem se stodola od č.p.7 hájila, uhájiti jí nebylo lze, neboť bylo ohromné sucho a od žáru v malé chvíli vzplanula jako svíce. Však se uhájily stodoly od č.p. 9 a 10.

1901

Požár č. p. 69, ač to bylo na nejsevernějším okraji obce, nic méně v krátké době sbor se stříkačkou se dostavil, oheň se srážel, tak možné větší neštěstí omezil, neb vítr na obec táhl.
V době žní shořela č. p. 64 a 60, neboť málo lidu bylo při vypuknutí požáru doma. Však se přece uhájily č.p. 82 a 88 s velikým úsilím.
Posledním v tomto roce byl požár č. p. 53. Než se sbor dostavil, bylo toto stavení v plném plameni, avšak uhájilo se číslo vedlejší (52), neboť až za jeden pár krovů šindel shořel, přece se ostatní s nasazením života několika hasičů, kteří na půdu hořícího stavení se dostali a těm kteří zvenku hasili, požár uhasiti pomohli.

1902

3. července vypukl požár v č.p. 19, který s velkým úsilím hašen, avšak pro veliké sucho nebylo možno stavení toto spolovice dřevěné uhasiti, však docíleno toho, že se požár na sousední stavení rozšířiti nemohl.

1904

V červnu se sbor zúčastnil požáru u Josefa Krčmáře. Jelikož stavení stálo o samotě na východ od obce, nebylo se nebezpečí obávati.

1905

Dne 7. června snesla se zde veliká bouře, blesk udeřil do stavení č.p. 3, které ihned bylo v plameni. Velikým úsilím sboru se podařilo okolní stavení zachrániti. Zejména vzbudila obdiv kolna se špýcharem u č.p. 2, kdež doškové střechy přes sebe přečnívaly. Při tomto požáru lidé u stroje pumpující na zem padali, jelikož veškeren kouř byl dolů obrácen, avšak z hasičů každý na svém místě setrval. Za hrdinství sboru a některých občanů dal majitel č. p. 2 50 litrů piva po požáru sboru pro posilnění. Tak též sbor obdržel peněžitou odměnu od ústavu Prvního Českého v Praze.

1928

22. září z pátku na sobotu, kolem třetí hodiny noční náhle vznikl požár u Václava Křivánka. Rychle se rozšířil na chlév Františky Povýšilové a stavení Františka Kaše. Přičiněním hasičstva a občanstva byl požár lokalizován. Nebezpečí, které hrozilo nejvíce Františce Povýšilové, bylo zdoláno. O vodu byla nouze. Studně co byly poblíž, byly hluboké, tak že se z nich nemohlo stříkati. Voda se musela voziti. Ohně se zúčastnily sbory Třemblaty a Černé Voděrady. Největší škodu utrpěl František Kaše.

1937

V červenci vyhořel domek č.p. 104